#33. řádové sestry

Zatímco v letech 1946-1951 působilo v Lovčím zámečku 5 řádových sester Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic, které se staraly o klienty Sociálního domova města Pardubic v Rábech a byly s nimi přemístěny do Annenské Studánky na Lanškrounsku, v období jeho využití pro Domov důchodců (1955-1964) a pro Ústav sociální péče v Rábech žily a pracovaly řádové sestry slovenské národnosti, které sem v první vlně přišly z Levoče. Byly doplňovány o Slovenky z různých jiných zařízení sociální péče z celého Československa. Až do poloviny 70. let jejich počet narůstal a jenom výjimečně byly přemístěny jinam.

Komunistický režim se snažil církevní řády zlikvidovat a přesuny řádových sester slovenské národnosti do Čech byl součástí dlouhodobé strategie. Již ve dnech 28. - 31. 8. 1950 na Slovensku bylo v rámci akce "R" soustředěno 1.962 řeholnic z 24 řeholí do 26 soustřeďovacích klášterů (viz Stanislav Balík – Jiří Hanuš: Katolícka církev v Československu 1945 – 1989, s. 172). Internované řeholnice byly přesvědčovány, aby zanechaly řeholního života a odešly do civilu, čímž by se vyhnuly přesunutí do výroby, zvláště do textilních továren v českém pohraničí. Poněkud menší tlak byl na řádové sestry se zdravotnickou kvalifikací, kterých bylo roku 1953 ještě 1.641, protože nemocnice za ně neměly civilní náhradu (viz Lukáš Sekerák: Historický pohľad na vzťah štátu a Katolíckej cirkvi na Slovensku v XX. storočí, Ružomberok 2018, s. 67).

V Domovní knize pro přihlášky a odhlášky ubytovaných osob v č. p. 38 obce Ráby se už u prvních 8 záznamů v kapitole "Domov důchodců" objevuje neformálně zapisovaný červený symbol, označující ideově nepřátelskou osobu s příslušností k církevnímu řádu. Ačkoliv u všech přihlášených osob jsou uvedeny kompletní osobní údaje, zde uvádíme pouze jejich jména křestní nebo řádová, pokud jsou k občanským jménům připsána, a v závorce rok narození.

Jako první byly k trvalému pobytu dne 27. 9. 1955 přihlášeny řádové sestry Ladislava (1923) od 27. 9. 1955 do ???, Daria (1907) od 27. 9. 1955 do 13. 9. 1965, Roberta (1914) od 27. 9. 1955 do 27. 11. 1970, Školastika (1917) od 27. 9. 1955 do 22. 6. 1965, Klimenta (1920) od 27. 9. 1955 do 14. 9. 1964, Kalista (1928) od 27. 9. 1955 do 28. 11. 1961, Krestencia (1899) od 27. 9. 1955 do 8. 7. 1965 a Razima (1912) od 27. 9. 1955 do ???. Všechny přišly z Levoče, Cesta svobody č. p. 7. Následovaly přihlášky desítky seniorů, až k nim přibyl kněz Václav Havránek (1893) z farnosti Dolní Dobrouč od 21. 12. 1955 do 11. 3. 1970, když v ÚSP Ráby zemřel, dále 2 senioři a po nich sestra Kasiána (1921) ze slovenského Podolínce od 31. 10. 1956 do ???. Po nich Domov důchodců přihlásil k pobytu 117 seniorů, dne 30. 11. 1961 sestru Ludmilu (1920) z Niměřic  do 14. 9. 1969, pak od 8. 12. 1961 celkem 7 seniorů, poté sestru Kláru (1907) z Bílé Vody od 31. 3. 1962 do ???, pak tři seniory a dne 2. 5. 1962 sestru Helenu (1923) ze Sládečkovic u Nitry do 10. 4. 1969. Po dalších 24 seniorech zapsali sestru Vigilii (1929) ze Žirče od 16. 10. 1963 do 3. 6. 1965, 4 seniory a nakonec sestru Helenu (1930) z Přelouče od 6. 3. 1964 do 14. 9. 1969 (viz Okresní státní archiv Pardubice, složka MNV Ráby, kniha 22, s. 75-125). V průběhu deseti let se v Domově důchodců v Rábech se přihlásilo k pobytu celkem 245 osob, z nichž bylo jenom 15 řeholníků: kněz Václav a 14 řádových sester (všechny byly slovenské národnosti). Kromě sestry Kalisty (1928), která 28. 11. 1961 odešla do Niměřic v okrese Mladá Boleslav, všichni řeholníci zůstali i v následujícím období Ústavu sociální péče.

K nim do Lovčího zámečku (1882) v období ÚSP Ráby přibyly řádové sestry Zachea (1922) ze Smečna od 21. 8. 1964 do 1. 8. 1969 - odešla do Mendryky v Janově, Renata (1921) z Kytlice od 14. 9. 1964 do 3. 4. 1970, Vincencie (1909) z Bílé Vody od 7. 1. 1965 do 29. 10. 1969, Ludmila (1929) z Přelouče od 9. 6. 1965 do 31. 5. 1972, Angela (1915) z Pačlavic od 21. 6. 1965 do 31. 7. 1967, Zuzana (1930) z Předhradí od 8. 7. 1965 do 15. 1. 1969, Eleonora (1919) z Přelouče od 21. 9. 1965 do 14. 5. 1966, Mária (1913) z Jiřetína pod Jedlovou od 21. 9. 1965 do 1. 7. 1967, Elvíra (1921) z Jiřetína pod Jedlovou od 6. 10. 1965 do 28. 12. 1969, bratr Michal (1923) z Bratislavy s přechodným pobytem od 5. 4. 1966 na 1 rok, Gertruda (1910) z Černé Hory od 16. 5. 1966 do ???, Milana (1930) z Přelouče od 20. 6. 1966 do ???, Rozalie (1913) ze Zlaté Olešnice od 1. 7. 1966 do ???, Ildefonsa (1923) ze Zlaté Olešnice od 5. 8. 1966 do ???, Petromila (1909) z Předhradí od 7. 7. 1967 do 31. 3. 1969, Rafaela (1909) z Brna od 13. 7. 1967 do 27. 11 1970, Mária (1925) z Dřevohostic od 2. 10. 1967 do ???, Beata (1909) z Dřevohostic od 2. 10. 1967 do ???, Pavlína (1929) z Krásné Lípy od 17. 2. 1969 do 9. 7. 1970, Helena (1921) z Předhradí od 17. 4. 1969 do ???, Maria (1925) ze Smečna od 14. 4. 1969 do ???, Gizela (1927) z Neporadzy o. Trenčín od 1. 7. 1969 do ???, Pavlina (1924) z Brehova od 1. 8. 1969 do 31. 12. 1971, Anna (1922) z Kytlic od 1. 8. 1969 do ???, Anna (1931) z Báče o. Dunajská Streda od 10. 9. 1969 do ???, Mária (1920) ze Sládečkovců od 2. 4. 1970 do ???, Juliana (1927) z Kostolné od 30. 7. 1970 do ???, Pavlína (1930) z Niměřic od 30. 7. 1970 do ???, Anna (1931) ze Slanské Huty od 7. 8. 1970 do 29. 9. 1970, Žofia (1921) z Doks od 7. 10. 1970 do ???, Ludmila (1910) z Kytlic od 14. 11. 1970 do ???, Anna (1947) z Mendryky v Janově od 27. 11. 1970 do ???, Helena (1927) z Mendryky v Janově od 27. 11. 1970 do ???, Libuša (1944) z Mendryky v Janově od 27. 11. 1970 do ???, Juliana (1926) z Lohendova od 20. 9. 1971 do ???, Margita (1952) z Mendryky v Janově od 10. 1. 1972 do ??? a Terézia (1927) z Předhradí od 7. 4. 1972 do ??? (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 22 Domovní kniha 1953-1970, kniha 22, s. 130-143). Také všechny nově příchozí řádové sestry kromě Ludmily (1910) z Kytlic byly slovenské národnosti.

Řeholníků v ÚSP Ráby, kteří zůstali z Domova důchodců s nově příchozími, bylo tedy v období od 22. 5. 1964 do 7. 4. 1972 celkem 51 z celkového počtu všech 81 přihlášených mužů a žen, což z nich činí nejenom překvapivě dvoutřetinovou většinu, ale současně svádí i k hypotéze na prověření, zda veřejně deklarovaná péče o mentálně postiženou mládež v prvním období nově založeného Ústavu sociální péče nesloužila hlavně jako krycí legenda k tabuizované a kontrolované izolaci církevního řádu pro zamezení jeho kontaktu s veřejností.

Nařízení ve směrnici pro přípravu 4. plánovací pětiletky (1966-1970), schválené radou ONV dne 3. 6. 1965, aby úbytek řádových sester v domovech důchodců byl nahrazován větším počtem civilních zaměstnanců "v žádoucím poměru 1 : 1,5 až 2 osobám" (viz SOkA Pardubice, NAD 1152 ONV Pardubice 1960-1990, inv. č. 100 Zápisy rady ONV 4-6/1965, kniha 100, s. 137-141, zpráva s. 33), vysvětluje jednak cílené sestěhovávání řádových sester z domovů důchodců do Rábů a také nutnost nahrazovat je v místě jejich dřívějšího působení větším počtem civilních zaměstnanců, protože řádové sestry nepracovaly pro peníze (účetně mívaly poloviční úvazky), ale naplno v řeholní službě Bohu. To potvrzuje i návrh plánu rozvoje a rozpočtu na léta 1966-1970 v hospodářství řízeném národními výbory v okrese Pardubice: "Do roku 1970 odejde část řádových sester do důchodu. V domovech se stále zvyšuje počet osob trvale ležících, kterým by se stávajícím počtem pracovníků nebylo možno zajistit potřebnou péči, zvlášť když dojde k výměně řádových sester za civilní, u nichž není předpoklad pracovat víc, než stanoví základní pracovní doba. Proto požadujeme celkem 12 pracovníků, které plánovací odbor VčKNV přislíbil vykrýt ze svých rezerv" (viz SOkA Pardubice, NAD 1152 ONV Pardubice 1960-1990, inv. č. 101 Zápisy rady ONV 7-9/1965, kniha 101, s. 292-298, zpráva s. 14).

Napovídá tomu i skutečnost, že nejprve bylo do knihy zapsáno 14 klientů, převezených dne 22. 5. 1964 z ÚSP ve Slatiňanech, další 4 nastoupili 15. 6. 1964, pak se v dalším bloku záznamů od 21. 8. 1964 do 6. 10. 1965 ubytovávaly pouze řádové sestry, realizovalo se oplocení areálu, dne 5. 4. 1966 přibyl řeholník Michal (na 1 rok), poté 11. 5. 1966 další 4 klienti a od 16. 5. 1966 jednotlivě sestry Gertruda a Milana, následoval 1 klient, pak sestra Rosalie, poté 2 klienti, pak sestra Idelfonsa, následovaná 2 klienty, poté od 7. 7. 1967 do 1. 8. 1969 přihlásili k pobytu celkem 10 sester, dne 18. 8. 1969 jednoho klienta, od 10. 9. 1969 do 27. 11. 1970 dalších 10 sester, pak 12. 7. 1971 jednoho klienta, ve dnech 20. 9. 1971 a 10. 1. 1972 sestry Julianu a Margitu, pak 20 1. 1972 klienta a dne 7. 4. 1972 přihlášením sestry Terezie zápisy do Domovní knihy ukončili (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 22 Domovní kniha 1953-1970, kniha 22, ukl. č. 7, s. 130-143). Tato kniha ovšem nepokrývá celé období ÚSP v Rábech, které trvalo až do konce července 2000.

Celkem 25 řádových sester nemá v Domovní knize razítko k ukončení pobytu, a tak některé z nich zřejmě zůstaly ještě po roce 1972 (kdy tato evidence přestala být aktualizována) až do počátku 80. let, kdy sestry musely z Rábů odejít. S velkou pravděpodobností do Mendryky v Janově u Litomyšle, kde nyní komunita "Spoločnosti dcér kresťanskej lásky" z Nitry pečuje o staré řeholní sestry: "V 50-tych rokoch 20. storočia v dôsledku ďalších politických zmien prežívali sestry ťažké časy. Provinciálny dom v Ladcoch, ďalšie sesterské komunity a všetky vincentské diela boli zrušené a sestry deportované do rôznych koncentračných kláštorov (charít), do pracovných táborov a väzníc. Vyše 100 sestier bolo vyvezených do českých tovární, odkiaľ ich po niekoľkých rokoch presúvali do sociálnych ústavov (DD, ÚSP) ako ošetrujúci personál. Kontakt s generálnymi predstavenými v Paríži bol prerušený až do r. 1968 (dubčekovské obdobie). V tomto období (1968-72) nastala nová jar, sociálna služba a služba vo farnostiach sa začala radostne rozvíjať. Mnohí kňazi i veriaci žiadali DKL o pomoc najmä pri vyučovaní katechizmu a pre sociálnu službu starým a chorým. Tak sa rozrástli malé komunity 3-4 sestier vo viacerých farnostiach. V r. 1969 bol zriadený nový provinciálny dom v Čechách na Mendrike. Mohla sa tam konať legálna formácia mladých sestier, avšak trvalo to len do r. 1972. Ďalšia možnosť legálnej formácie nastala až v r. 1988" (viz http://www.vincentky.sk/o-nas/dejiny-spolocnosti-dcer-krestanskej-lasky/historia/).

Tomu odpovídají i zápisy v Domovní knize  z období ÚSP Ráby: již první od 21. 8. 1964 přihlášená řádová sestra Zachea (1922) ze Smečna odešla do Mendryky dne 1. 8. 1969, pak z Mendryky přišly jednoho dne 27. 11. 1970 sestry Anna (1947), Helena (1927) a Libuša (1944), po nich dne 10. 1. 1972 sestra Margita (1952). Další přihlášky a odhlášky obyvatel Lovčího zámečku již do knihy zapisovány nebyly, a tak můžeme být vděčni alespoň za aktuální oznámení na webu Mendryky, že předposledně jmenovaná Agnesa Libuša Vrabková (1944) tam zemřela 4. 1. 1922. Do ÚSP v Rábech přišla ve věku 26 let 27. 11. 1970 z Mendryky v Janově u Litomyšle. Kdy se z Rábů do Mendryky vrátila ani další informace o jejích životních osudech, zatím nevíme. Po krásné paní, která svůj život zasvětila Bohu a službě nemocným a starým lidem, zůstal v archívu pouze strohý úřední záznam s červeným označením nepřátelské osoby. Čest její památce.

Ačkoliv záměr umístit do připravované novostavby provozní budovy ÚSP také "ubikace řádových sester" je uveden již v žádosti o vynětí části pozemku z lesního fondu ze dne 27. 7. 1973 (viz archív ONV, č. j. Les 4372/209-1-1973/So ze dne 30. 7. 1973), na jejich odchod se ÚSP Ráby dlouhodobě připravoval.

Řádové sestry jsou několikrát zmíněny v kontrolním zápisu ze dne 6. 11. 1978: "Kontrola pom. hospodářství se běžně neprováděla, slepice byly zlikvidovány a nové kuřice ještě nenesou. Výkrm vepřů provádí chovanci sami. Je to jejich záliba a práce provádějí uspokojivě. Nová selata jsou naplánována a byla zakoupena v říjnu 1978 a porážka vykrmených prasat je plánována na listopad 1978. Z iniciativy řádových sester bylo sebráno na polích JZD přes 6 q okurek, které byly zpracovány na okurkové řezy. Celkem bylo naloženo 100 ks 4 l okurek. Ze sadu pod Kunětickou horou bylo sklizeno 2 q třešní, 3 q jablek a 5 q hrušek. Vše bylo zpracováno v kuchyni pro potřeby stravování chovanců a zaměstnanců. [...] Nástupem civilních pracovnic za řádové do provozu kuchyně byly obavy, jak zvládnou provoz kuchyně. Všechny se poměrně brzo dobře zapracovaly, potíž nastala při zavádění nové mzdové soustavy, kdy u řádových sester nebyl zájem v úpravě platů a průměr byl značně nízký. Nastal tu problém sobotních a nedělních služeb, které měly řádové sestry dělené. Kladným přístupem všech pracovnic kuchyně byly všechny problémy vyřešeny... [...] Oba sklady byly přestěhovány do skladu v nové provozní budově, takže pro ústavní potřebu, respektivě pro potřebu řádových sester, poněvadž stávající sklady byly v podkroví řádových sester, budou uvolněny dvě místnosti, které po dohodě s představenou budou reservovány pro potřeby ústavu" (viz SOkA Pardubice, NAD 1559 Sociální služby města Pardubic, př. č. 5/93, karton 2).

V hodnocení ÚSP Ráby pro radu ONV je konstatováno, že z důvodu snížení pracovního stavu v roce 1979 o 1 prac. "vzrostla brigádnická výpomoc řád. sester, které odpracovaly 3.616 hod. zdarma. [...] Celou situaci zhoršuje skutečnost, že řádové sestry nemůžeme získávat v rámci iniciativy" (viz SOkA Pardubice, NAD 1152 ONV Pardubice 1960-1990, inv. č. 4854 Činnost OÚSS Pardubice 1978, karton 1388).

Ve státním archivu se také dochoval zápis z kontroly, zda ÚSP Ráby neporušuje zákaz provádění církevních obřadů na Štědrý večer: „V době kontroly dne 24. 12. 1980 v 23:45 – 00:30 hod. bylo zjištěno, že hlavní brána byla uzavřena (uzamčena) a osvětlena, v celém objektu byl klid, bylo rozsvíceno pouze horní patro v budově Zámečku“ (viz SOkA Pardubice, NAD 1559 Sociální služby města Pardubic, př. č. 5/93, karton 2).

V horním patře budovy, kde se v době kontroly svítilo, byla privátní kaple prvního majitele Lovčího zámečku barona Richarda Drasche von Wartinberg (1850-1923), což dokládá také Zápis z komplexní prověrky v ÚSP Ráby ze dne 8. 4. 1983: "prostory ve II. poschodí, které obývají řádové sestry, nejsou dostatečně využity, neboť v hlavní budově je v 8 velkých místnostech s cca 24 lůžky (ve třech místnostech nebyly prověrky provedeny proto, že zde údajně spaly sestry) ubytováno 7 pracovnic. Dále je zde velmi prostorná jídelna, podkrovní kuchyňka, sociální zařízení včetně kaple a další podkrovní místnosti (slouží jako sakristie), půdního prostoru sloužícího jako skladiště". V tomto dokumentu je dále uvedeno, že také v I. poschodí tehdy nové provozní budovy (ještě před přístavbou východní části) "pro ubytování sester slouží dalších 7 velkých místností, z toho 4 s chodbičkou a zabudovanými skříněmi a 1 mimo toho i s balkonem, kde je ubytováno vždy po 2 pracovnicích, tj. 14 osob z celkového počtu 14 řádových sester. V chodbě ubytovny, která vede prostředkem poschodí, je nutné vyřešit větrání do větrací šachty (na zdi neustále plíseň). Dále je zde 1 místnost s chodbičkou určená a používaná jako ordinace. Pro ubytování a ošetřovnu je dostatečné sociální zařízení" (viz SOkA Pardubice, NAD 1559 Sociální služby města Pardubic, př. č. 79/98, karton 4).

Tato prověrka prostor, které obývaly řádové sestry v ÚSP Ráby, se uskutečnila několik dnů po celostátní akci Státní bezpečnosti (StB) "Vír" na Květnou neděli 27. 3. 1983. Tehdy provedla plošný zátah na celém území Československa, který zahrnoval domovní prohlídky a výslechy. Příslušníci bezpečnostních sborů zabavili řeholníkům studijní materiály, liturgické potřeby a různé další rukopisy. Sedm členů františkánského řádu bylo uvězněno, dva z nich byli odsouzeni za maření státního dozoru nad církvemi. Zbývajících pět členů bylo zejména díky mezinárodnímu tlaku později propuštěno. Zásah měl velký ohlas v zahraničních sdělovacích prostředcích, zejména v Itálii (viz Zuzana Němcová: Čeští františkáni v době komunismu. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2008, s. 88).

Přestěhování řádových sester do jiných zařízení zřejmě došlo v průběhu roku 1986, což se projevilo nesplněním rozpočtovaných příjmů ÚSP Ráby, které bylo ve "Stanovisku OSVZ ONV k plnění plánu a rozpočtu za rok 1986" z 18. 2. 1987 odůvodněno slovy: "odpadlé příjmy za ubytování a celodenní stravování řádových sester a nižší počet svěřenců s invalidními důchody" (viz SOkA Pardubice, NAD 1152 ONV Pardubice 1960-1990, inv. č. 4854, karton 1388).