#25. Ozdravovna ČsČK

Když 14. 6. 1945 odeslal samozvaný revoluční MNV Ráby žádost Okresnímu národnímu výboru v Pardubicích o uvalení národní správy na Lovčí zámeček (1882), jako důvod uvedl jeho budoucí možné využití pro Československý Červený kříž "neb podobnou instituci, sloužící veřejnému blahu lidu". Žádost doprovodil nepravdivými úvahami (drby) o možné kolaboraci majitelky Miloslavy Sudkové a nájemce Jaroslava Sudka, kterou se "nedá zatím dokázati" a kterou následně vyvrátilo několikaměsíční úřední a policejní vyšetřování v Pardubicích, na Královédvorsku, v Poděbradech i v Praze. Ostatně již 2. 7. 1945 vydal předseda hospodářského odboru ONV v Pardubicích potvrzení, že "proti Jaroslavu Sudkovi, nájemci pensionu v Rábech, nepřišlo od právní či policejní sekce žádné sdělení, které by prokazovalo jeho národnostní, politickou či jinak zachovalostní nespolehlivost a jelikož se prokazuje osvědčením Místního národního výboru v Rábech o národní spolehlivosti, lze míti za to, že je jmenovaný spolehlivým. Jelikož dotyčný uvolní 15. 7. 1945 svůj pension v Rábech ve prospěch Červeného kříže, doporučujeme, aby jeho žádosti o 2 místnosti, ve kterých by nouzově uskladnil svůj nábytek, a event. o přidělení bytu příslušné úřady vycházely vstříc"  (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236).

Uvážíme-li, že nepravdivě zdůvodněná žádost MNV Ráby o uvalení národní správy na nemovitosti k budoucímu využití Červeným křížem vznikla jenom několik dnů před vydáním potvrzení téhož úřadu o národní spolehlivosti Jaroslava Sudka a jeho dohody s ONV, že "uvolní svůj pension v Rábech ve prospěch Červeného kříže", pak se nelze ubránit podezření, že účelové uvalení národní správy na majetek Miloslavy Sudkové 19. 6. 1945 bylo předem dohodnuto mezi funkcionáři MNV v Rábech a Červeného kříže.

Dne 27. 6. 1945 převzal majetek národní správce a již 9. 7. 1945 zaslala "Ozdravovna Československého Červeného kříže v Rábech" MNV Ráby seznam personálu a "dětí, umístěných v naší ozdravovně pro policejní hlášení" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 134 Zámeček č. p. 38, evid. kt 5, ukl. č. 19).

Spolek Československého Červeného kříže Pardubice vlastnil a od roku 1926 provozoval zdravotní osadu ve Veské, kterou v srpnu roku 1940 zabavilo Gestapo. Děti musely opustit budovu, členové vedení Červeného kříže byli zatčeni, spisy odcizeny, skladiště i ozdravovna vykradeny. Ozdravovna zůstala uzavřena až do roku 1943, kdy se do zařízení nastěhoval chorobinec s ošetřovatelkami z českobudějovického řádu Sestry Nejsvětější svátosti (do června 1945). Spolek převzal ozdravovnu zpět do své správy na konci války. Po dobu rekonstrukce byly děti dočasně umístěny v zámečku v Rábech (viz Ivona Truncová: Dětské centrum Veská v historii a současnosti. Univerzita Pardubice 2013, s. 15).

V ozdravovně Ráby se devítičlenný personál, vedený ředitelem Miloslavem Kubátem (nar. 30. 8. 1910), začal starat o 48 děvčat a 45 chlapců, narozených v letech 1930-1938, bytem v Pardubicích. Děti v Rábech pobývaly různě dlouhou dobu, pravděpodobně se tam střídaly až do 29. 9. 1945 (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 134 Zámeček č. p. 38, evid. kt 5, ukl. č. 19):

Následně dne 12. 10. 1945 vydal ONV v Pardubicích rozhodnutí č. j. 5964/1945 III-26a-152S: "Jelikož konaným šetřením bylo zjištěno, že velkostatek Ráby nenachází se v rukou osob, proti kterým by bylo možno postupovati podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, ježto důvodné podezření z kolaborace se nepotvrdilo, ruší se z rozhodnutí ONV v Pardubicích národní správa vložená na velkostatek Ráby, výměrem č. j. 2902/45 III-26a-35R ze dne 19. června 1945". Paní Miloslava Sudková převzala svůj majetek zpět od národního správce dne 13. 11. 1945 (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236), ale živnostenské podnikání na něm již neobnovit nemohla, neboť usnesení MNV v Rábech dne 16. 12. 1945 zamítlo její žádost o povolení koncese hostinské a výčepnické v Penzionu Ráby pod Kunětickou horou s odůvodněním, že "v obci jsou již čtyři takové živnosti, takže není žádoucí povolovati další" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 1 Zápisy z jednání MNV 1945-1950, evid. kn1, ukl. č. 1).

Je pravděpodobné, že toto usnesení MNV Ráby o zamítnutí živnostenské koncese paní Sudkové vzniklo v součinnosti s MNV Pardubice, který od podzimu naléhavě hledal budovu k přestěhování městského chorobince, později přejmenovaného na Sociální domov města Pardubic. Jednání o přesídlení chorobince do Lovčího zámečku v Rábech totiž bylo schváleno na Radě MNV Pardubice již před deseti dny 6. 12. 1945 (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 135 Zápisy ze zasedání rady 1945, karton 71, protokol č. 1134).

To byl vynucený konec živnostenského podnikání, které tak mohlo trvat pouze necelé 3 roky (1939-1942) před záborem nacistickým (1943-1945) a poválečným (1945). Zamítnutí živnostenské koncese Miloslavě Sudkové dne 16. 12. 1945 Místním národním výborem v Rábech vytvořilo prostor pro rychlé nastěhování pardubického chorobince do Lovčího zámečku v Rábech (již 19. 12. 1945 se uskutečnilo předání inventáře a budov) a pro jeho budoucí vyvlastnění (1948) k sociálním účelům. Přesně tak, jak 14. 6. 1945 požadoval samozvaný revoluční MNV Ráby v návrhu na uvalení národní správy na majetek Miloslavy Sudkové: aby nesloužil k podnikání, ale Červenému kříži nebo "veřejnému blahu lidu" (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236).

Československý Červený kříž měl v Lovčím zámečku ještě svůj nábytek, k jehož vyklizení byl vyzván 9. 1. 1946 dopisem MNV v Pardubicích (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).

Odvezením nábytku se několikaměsíční působení Ozdravovny Československého Červeného kříže v Rábech (1945) uzavřelo a začalo osmileté období Sociálního domova města Pardubic (1946-1953).

Luděk Šorm