#14. interpelace

Dne 15. 3. 1927 skupina poslanců Národního shromáždění interpelovala ministra vnitra (viz archív PSP ČR, 1925-1925, tisk 955/II.) ve věci zabavení plakátu Svazu bankovních a spořitelních úředníků:
"Co jest s revisí ředitelských smluv? Svaz bank, jenž zavinil bezesmluvní stav, chce připraviti úřednictvo o nejmenší práva a nároky na plat, jež mu byly zaručeny dosavadními smlouvami. Naproti tomu se nikdo neodváží sáhnouti na smlouvy vedoucích funkcionářů, ačkoliv právě tyto smlouvy jsou mimořádným zatížením bankovní režie a jsou nebezpečím pro tyto ústavy, dokonce i tehdy, když jednotliví ředitelé po své "záslužné" činnosti zmizí z jeviště. Bývalí členové ředitelstva Moravské agrární a průmyslové banky, které úřednictvo přineslo tak velké oběti, a to:

• Pan František Aschenbrenner, bývalý ředitel, mající jmění přes 3 miliony Kč, majitel panství Rábí u Pardubic a dostávající od banky značné výslužné,
• pan Adolf Ženošička, bývalý zástupce vrchního ředitele, mající velkostatek a mlýn v Cacovicích u Husovic, dále velké reality v Husovicích, Maloměřicích a Obřanech a dostávající od banky výslužné,
• pan Karel Sikýř, bývalý ředitel, majitel velkostatku v Řeticích u Telče v ceně 1,5 milionu Kč, dostávající od banky výslužné,
• pan František Pokorný, bývalý náměstek ředitele, několikanásobný milionář,

hrozí, že soudní žalobou budou požadovati milionové odbytné, ačkoliv někteří z nich po celý rok, i když nebyli již v této bance, dostávali značné platy, ačkoliv získávali své jmění teprve svou činností v bance a ačkoliv jsou spoluodpovědni za sanační akci svého ústavu.
Naproti tomu na většinu ze 108 propuštěných podřízených úředníků Moravské agrární a průmyslové banky čeká nejistá budoucnost plná nouze a strádání. Jak známo, připravoval se návrh zákona, jímž se měly odstranit nešťastné následky, které mohou vyplývati z nepřiměřených ředitelských smluv, jimiž se zdražuje bankovní režie, jimiž se brzdí organisace našeho bankovnictví jakož i přiměřená úprava úrokové sazby a jimiž se prodlužuje krise v bankovnictví, jehož sanování děje se na účet podřízených úředníků. Byl by nejvyšší čas, aby tento návrh byl uskutečněn a aby byl usnesen zákon, který by umožňoval zrevidovati a nově upraviti smlouvy bankovních ředitelů."

V interpelaci dále uvádějí: "Pražské policejní ředitelství zakázalo vyvěsiti tento plakát prý v zájmu veřejného pořádku a tím zcela zřejmě stranicky zasáhlo ve prospěch podnikatelů, neboť nelze zajisté tvrditi, že by uveřejnění faktů v plakátu uvedených, veskrze pravdivých a prokazatelných, skutečně porušilo nějaký veřejný zájem. Tážeme se tedy ministra: Ví o vylíčeném případu a co zamýšlí učiniti, aby podobné případy příště znemožnil?"

Ministr vnitra Černý odpověděl dle 29. 6. 1927: "Žádosti firmy Všetečka a spol. na Kr. Vinohradech za povolení k vylepování plakátu Počněte s revisí smluv bankovních ředitelů nevyhověly policejní ředitelství v Praze a zemská správa politická v úvaze, že plakát ten nehodí se pro svůj obsah k veřejnému vylepování s ohledem na udržení veřejného klidu a pořádku. Z podnětu odvolání podaného k ministerstvu vnitra nařídil jsem podrobné vyšetření věcí a neopomenu při konečném rozhodnutí bedlivě přezkoumati všechny okolnosti, které zavdaly v zájmu udržení veřejného klidu a pořádku příčinu k tomuto zákazu" (viz archív PSP ČR, 1925-1925, tisk 1212/XXXVI).

Luděk Šorm