#27. znárodnění
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Lovčí zámeček z roku 1882 se všemi lesními pozemky vyvlastněn podruhé, nyní znárodněn. Na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy z roku 1919, jež rozparcelovala zbývající část pardubického panství Pernštejnů - pardubického velkostatku, který si roku 1881 koupil baron Richard Drasche von Wartinberg.
Strohý úřední výměr Ministerstva zemědělství Miloslavě Sudkové dne 2. 4. 1948 sdělil, že její majetek „přejímá se státem“ a že až do fyzického převzetí zabraného majetku je „povinna na lesním statku řádně hospodařiti resp. postarati se o řádné hospodaření podle ustanovení a pod následky zákona..." Z odůvodnění: "Pozemkový majetek uvedený ve Vaší soupisové přihlášce tvoří lesní podnik, vytvořený ze zabraného majetku pozemkového tím, že přesahuje výměru 50 ha a byl Vámi získán koupí z pozemkového majetku původně velkostatku Pardubice patřícího. [...] Toto rozhodnutí je konečné a další odvolání z něho není přípustno." Připomeňme, že pozemky s budovami si Miloslava Sudková koupila (se souhlasem pardubického okresního úřadu v době branné pohotovosti státu dne 15. 11. 1938) za cenu 1.120.000 Kč, následně investovala do stavebních úprav a pouze 3 roky (1939-1942) vždy od května do září v nich mohla její rodina podnikat, než "Penzion Ráby pod Kunětickou horou" zabraly okupační německé úřady pro dětský tábor KLV (1943-1945) a než na něj byla hned po skončení války (dne 20. 6. 1945) uvalena národní správa pro nastěhování zotavovny Červeného kříže a po zrušení národní správy zákaz živnostenské činnosti, aby do budov Lovčího zámečku mohl být přestěhován "Sociální domov města Pardubic" (1922).
Situace využila obec Ráby a pokusila se znárodněný majetek získat. Dne 10. 7. 1948 se v hostinci u Vachků uskutečnila schůze MNV Ráby s jediným bodem programu: "Jednání o les pí Miloslavy Sudkové do vlastnictví obce Ráby" s přijatým usnesením: "Členové místního národního výboru spolu s místní rolnickou komisí usnesli se jednohlasně žádat o všechny lesy ležící na katastru Rábském i s budovami t. z. zámečkem a o les ležící na katastru Brozanském, to je les zvaný Buryánek" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 1 Zápisy z jednání MNV 1945-1950, evid. kn1, ukl. č. 1).
K dokončení procesu záboru soukromého majetku bylo přistoupeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 15. 12. 1948, po němž následovalo dne 17. 12. 1948 stanovení termínu protokolárního předání majetku a hajného Jana Kubíka do správy Ředitelství Státních lesů ve Slatiňanech na den 21. 12. 1948 (viz SOkA Pardubice, NAD 1596 Lesní dohlédací úřad Pardubice 1874-1960, inv. č. 159 Velkostatek Ráby, karton 17).
Nejenom obec Ráby, ale i rada MNV Pardubice 22. 4. 1949 jednala o přidělení znárodněného majetku: "Na ministerstvu zemědělství bylo jednáno o příděl lesního majetku v Rábech ve výměře 87 ha, o který mělo zájem družstvo obcí Brozany, Ráby, Kunětice. Po vysvětlení na ministerstvu zemědělství bylo přislíbeno, že lesní majetek bude přidělen městu Pardubicům a v tom smyslu byl také informován krajský národní výbor, který o věci v nejbližší době rozhodne" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 5 Zápisy ze schůzí rady 1949, kniha 5, protokol 1210).
V každodenní činnosti Sociálního domova města Pardubic v Rábech, který v pronajatém Lovčím zámečku sídlil již od roku 1946, se znárodnění majetku Miloslavy Sudkové neprojevilo. Nejdůležitější záležitosti a rozhodnutí se projednávaly a schvalovaly v radě MNV. Na doporučení sociálního oddělení a personálního referenta bylo 1. 7. 1948 schváleno přijetí Bohumily Hodanové jako pomocnice v sociálním domově města Pardubic v Rábech (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 4 Zápisy ze schůzí rady 1948, kniha 4, protokol 1454), dne 19. 8. 1948 rada MNV Pardubice schválila opravu a nátěr křížů pro sociální domov města Pardubic v Rábech nákladem 2.080 Kčs (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 4 Zápisy ze schůzí rady 1948, kniha 4, protokol 1821), na Vánoce 23. 12. 1948 výplatu příspěvku řádovým sestrám Městského domova odpočinku a Sociálního domova v úhrnné částce 10.000 Kč (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 4 Zápisy ze schůzí rady 1948, kniha 4, protokol 1821), dne 11. 2. 1949 "zakoupení nábytku pro sociální domov v Rábech za 283.000 Kčs" z finanční podpory Zemského národního výboru k tomuto účelu (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 5 Zápisy ze schůzí rady 1949, kniha 5, protokol 508) a dne 6. 5. 1949 "zakoupení šesti selat pro výkrm, z toho dvě pro sociální domov v Rábech a čtyři pro domov odpočinku v Pardubicích v zájmu hospodárného využití kuchyňských odpadků v ústavech a v zájmu zlepšení stravování chovanců. Náklad 10.009,50 Kčs bude uhrazen z rozpoč. pol. 1011/47 a 1012/47. O tento náklad sníží se po poražení vepřů výdaje na obvyklý nákup masa a tuků na příděl od obchodníků" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 5 Zápisy ze schůzí rady 1949, kniha 5, protokol 1335).
Novým zřizovatelem Sociálního domova města Pardubic v Rábech se stal Jednotný národní výbor v Pardubicích, jenž byl ustanoven 26. 6. 1949 a slučoval funkce okresního a místního národního výboru pro krajské město Pardubice. Byl 9. 8. 1949 vyzván, aby nájemné za pronajaté nemovitosti nezasílal dřívějšímu soukromému vlastníkovi, ale ředitelství Státních lesů ve Slatiňanech (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).
Také Jednotný národní výbor Pardubice se aktivně snažil znárodněný majetek získat, jak dokazují zprávy z jednání rady JNV. Dne 15. 7. 1949 rada schválila sloučení lesního majetku MNV a ONV tak, že lesy MNV o výměře 531 ha včlenila do lesů ONV o výměře 4.381 ha s tím, že Ředitelství velkostatku JNV "předpokládá, že JNV převezme les Ráby pod Kunětickou horou, kterážto část o výměře 80 ha může býti přidělena k hájenství Bělobranská dubina, takže nově vytvořené hájemství 360 ha po převzetí lesa pod Kunětickou horou by tvořilo odpovídající ochranný celek místním poměrům" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 6 Zápisy rady JNV 1949, kniha 6, s. 25-26). O měsíc později je v zápisu z rady JNV z 19. 8. 1949 uvedeno: "Finanční referent Mlateček podává zprávu o intervenci na ministerstvu zemědělství dne 2. 8. 1949 v záležitosti přidělení lesního majetku Ráby. Na ministerstvu bylo zjištěno, že celý spis s vyjádřením KNV v Pardubicích leží nevyřízen proto, že KNV nevypracoval návrh na předepsaných tiskopisech, což bylo zaviněno tím, že KNV nemá dosud obsazeno místo lesního referenta" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 6 Zápisy rady JNV 1949, kniha 6, s. 59). Tamtéž o další měsíc později 29. 9. 1949 "soc. referentka Ryšavá sděluje, že ministerstvo zemědělství oznámilo 12. 9. 1949 přidělení zámečku v Rábech, kde je umístěn Sociální domov města Pardubic od 1. 10. 1948. První splátka činí 50.000 Kčs a bude uhrazena z rozpočtové položky 1012-41. Ref. Mlateček se ptá, zda je přidělen celý zámeček i s lesem, jak bylo přislíbeno. Ref. odpovídá, že nikoliv". Bylo usneseno v Praze intervenovati ve věci přídělu lesa (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 6 Zápisy rady JNV 1949, kniha 6, s. 59).
Lesní pozemky a hájenku č. p. 40 pravděpodobně JNV na krátký čas získal, neboť následně byly na základě dohody dne 25. 10. 1952, kterou schválil KNV Pardubice dne 29. 9. 1952, předány předchůdci státního podniku České lesy (bývalé Správě lesního hospodářství v Chocni), což potvrzuje převodní prohlášení MěNV jako nástupce JNV ze dne 6. 1. 1959 (viz sbírka listin Katastrálního úřadu Pardubice, 74/59).
Lovčí zámeček (1882) s přilehlými budovami, které tehdy již sloužily jako "Sociální domov města Pardubic", byly 12. 9. 1949 převedeny do užívání Místnímu národnímu výboru Pardubice. V rozporu s níže uvedeným dokumentem se ve Výpisu z pozemkové knihy k. ú. Ráby uvádí: "Podle výměru ministerstva zemědělství z 12. 9. 1949 vkládá se právo vlastnické pro Československý stát, Odbor sociálního zabezpečení rady ONV v Pardubicích. Za správnost: podpis nečitelný 10. 10. 1986" (viz SOkA Pardubice, NAD 1152 ONV Pardubice 1960-1990, inv. č. 1356 Správa majetku - Ráby 1969-1989, karton 268). Nepravdivý zápis byl zřejmě učiněn na základě sdělení Rady MNV Ráby finančnímu odboru ONV ze dne 23. 10. 1986: "K Vašemu dopisu ze dne 14. 10. 1986 č. j. fin 3 SM/1328/85/86 sdělujeme, že MNV Ráby neužívá výše uvedené pozemky ani budovy a nejsou ani zahrnuty v naší evidenci. Majitelem zmíněných nemovitostí a stavebních parcel je Okresní ústav sociálních služeb Pardubice" (viz SOkA Pardubice, NAD 1152 ONV Pardubice 1960-1990, inv. č. 1356 Správa majetku - Ráby 1969-1989, karton 268).
Ačkoliv Ministerstvo zemědělství stanovilo MNV Pardubice podmínky, nejdůležitější z nich v průběhu času nebyly splněny. Interiéry budov se přizpůsobily nemocničnímu standardu éry socialismu, kdy vnitřní cihlové stěny byly natřeny asfaltem, jenž se stal podkladem pro silnou vrstvu betonu a kachlové obložení v barvě slonové kosti. Původní vnitřní zařízení zmizelo kamsi, kdysi skvostně upravený zámecký park se proměnil v obyčejný les.
Na požadavek odeslání soupisu inventáře reagoval Jednotný národní výbor v Pardubicích zasláním Seznamu inventáře v "Sociálním domově města Pardubic" v Rábech č. p. 38 a 58. Obsahuje celkem 285 číslovaných položek: kulečník, zrcadlo, železnou pokladnu zn. Wertheim, 2 lavice, 2 kachlová pokojová kamna, 3 pohovky, 5 stolů, 12 postelí, 25 stolků, 28 skříní, 32 obrazů, 68 paroží a 105 židlí (viz Národní archiv Praha, fond SPS Praha, inv. č. 6084). Z nich se do dnešní doby dochovaly pouze 2 lavice a velké zrcadlo v dřevěném rámu na chodbě 1. patra Lovčího zámečku.
Tento seznam ale nepochybně není úplný, v evidenci prokazatelně chybějí minimálně velká kamna v kuchyni a oltář v kapli (v ní je dle evidence pouze 45 dřevěných židlí a 1 noční stolek, v sakristii 4 židle, skříň a pohovka), zarážející je zvláště malý počet stolů a postelí. Sociální domov města Pardubic v Rábech měl totiž kapacitu 60 osob, ke konci téhož roku 1949 v něm bylo umístěno 58 osob, z toho 15 trvale na lůžku (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 265 Ústavy pro přestárlé 1950-1951, karton 229):
O "přestárlé a práce neschopné" se v Rábech staralo celkem 9 stálých pracovníků, z nichž bylo 5 řádových sester: vedoucí ústavu a matka představená Kateřina Aychmayerová (řádovým jménem Bohuslava), narozená 21. 10. 1910, sestra Moravcová (Anakleta), Anna Štefanová (Sofie), Terezie Rottnerová (Justina) a Terezie Eliášová (Emelda). Církevní tajemník JNV v Pardubicích v letech 1949-1954 dohlížel na 70-80 řádových sester, z nichž většina pracovala v nemocnici (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 201 Církevní záležitosti, karton 182). Na území Československa žilo v roce 1950 v 670 řádových domech 11896 řeholnic, z toho v českých zemích bylo 7.728 sester v 522 řádových domech z 32 různých ženských řádů a kongregací (viz Petr Tesař: Ženské řehole v období totality. In: Vojtěch Vlček (ed.): Ženské řehole za komunismu 1948 – 1989. Olomouc 2005, s. 24). Většina řeholnic pracovala v sociální oblasti, tedy zejména v nemocnicích a ústavech pro nemocné a chudé, v dětských domovech či útulcích či s tělesně nebo mentálně postiženými dětmi a dospělými (viz Marcela Němcová: Životní příběhy řádových sester pracujících v ústavech sociální péče před rokem 1989. Univerzita Karlova, Praha 2012, s. 13). Připomeňme, že řádové sestry ze Sociálního domova města Pardubic v Rábech náležely ke Kongregaci Sester Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic. Právě v této době byla jejich generální představená M. M. Evangelista Říhová dne 29. 8. 1950 předvolána na Státní církevní úřad v Praze, kde jí bylo sděleno, že do 48 hodin musí opustit prostory církevní školy ve vlastnictví řádu. Státní zmocněnci žádali, aby ctihodná Matka představená v jejich přítomnosti sdělila sestrám, že která chce, může zůstat vyučovat na škole dál, musí ovšem odložit řeholní šat. Všechny sestry prohlásily, že své povolání nezradí a jsou odhodlány jít se ctihodnou Matkou do vyhnanství. Byly z Českých Budějovic vykázány do opuštěného františkánského kláštera v Hostinném, který byl týden před tím prohlášen za neobyvatelný, a zaměstnány v Krkonošských papírnách a v textilních továrnách ve Varnsdorfu a Trutnově (viz M. M. Gemma Urbanová: Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti. In: Vojtěch Vlček (ed.): Ženské řehole za komunismu 1948 – 1989. Olomouc 2005, s. 283-290, dokumenty v příloze s. 53-56). V Sociálním domově města Pardubic v Rábech prozatím mohly zůstat, protože tam řádové sestry nepůsobily ve školství, ale měly sociální a zdravotnickou kvalifikaci a nebyla za ně náhrada zaměstnanců civilních.
Proces znárodnění Lovčího zámečku Miloslavy Sudkové a jeho přidělení MNV v Pardubicích vyvrcholil úředním jednáním dne 27. 7. 1950 v Rábech, na kterém byl předán Ministerstvem zemědělství novému nabyvateli veškerý zámecký inventář za úhrnnou cenu 32.250 Kčs včetně 10% přirážky a manipulačního poplatku, kterou měl do 30 dnů zaplatit na bankovní účet bývalé majitelky, vinkulovaný ve prospěch ministerstva. Přitom dle soupisu ze dne 4. 5. 1946 měl tento inventář hodnotu 113.005 Kčs (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).
Protokolární předání budov Lovčího zámečku č. p. 38 a 58 se uskutečnilo 12. 12. 1950. Protokol uvádí, že nabyvatel JNV v Pardubicích přistoupil na podmínky stanovené ministerstvem zemědělství výměrem č. j. 39791/49-IX/B-22 ze dne 12. 9. 1949, že předávaný objekt má ve správě a užívání formou nájmu od 1. 1. 1946 a že slouží k sociálním účelům jako Sociální domov města Pardubic, ve kterém jsou zaměstnáni: Bohuslava Aichmayerová, Justina Rottnerová, Imelda Eliášová, Sofie Štefanová a Annakleta Moravcová jako řádové sestry, Václav Stejskal - domovník, pomocnice v domácnosti: Marie Nováková, Františka Šmidtová a Božena Chmelíková. "Nikdo z těchto zaměstnanců nebyl ve služebním poměru bývalé majitelky. Všichni jsou ve služebním poměru JNV Pardubice a zůstávají jími i nadále. [...] Vnitřní zařízení bylo sepsáno a inventární seznam tvoří rovněž součást tohoto zápisu. Ocenění uvedeného inventáře provedl Matěj Gibson z NPF Praha a František Měchura MPF Praha na cenu 32.250 Kčs. Na předávaném objektu se nenachází žádný inventář historické hodnoty" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).
V následujících letech se komunistický stát pokoušel přimět řeholní sestry k odchodu do civilu. Jedním z nástrojů bylo zavedení platu od 1. 1. 1952, který nahrazoval tzv. vestiář, jenž sloužil na úhradu stravy, bydlení a ošacení, což uvnitř řádů vyvolalo pobouření, neboť řádové sestry svou práci vnímaly jako řeholi a vykonávaly ji z lásky k Bohu, nikoli pro peníze. Církevní tajemník v důvěrném Situačním hlášení za měsíc březen 1952 referoval radě JNV v Pardubicích, že "jeptišky v nemocnici a sociál. ústavu přijali plat. Byl jim ovšem dáván v klausuře". V květnovém hlášení se rozepsal: "Provedl jsem průzkum ve zdejší nemocnici o práci řádových sester. Po stránce pracovní je s nimi vedení závodu spokojeno. Ovšem po politické stránce se nikterak nezapojují, provokativně však nevystupují. Plat podle nové úpravy přijaly jednotlivě pro každou osobu, ovšem zda jej potom odevzdávají představené, nebylo možno zjistit. V nemocnici je škola práce ROH, které se sedm jeptišek zúčastňuje. Základní politické školení ROH pro jeptišky v nemocnici dosud nebylo provedeno a KRD dosud v této věci nic nedělá. Dovolené nebo odchody jsou nám řádně hlášeny. Řádové sestry v domě odpočinku pracují dobře a po politické stránce se jim nedá nic vytknouti". V centru pozornosti církevního tajemníka, k jehož souhlasu od roku 1950 musely řeholnice hlásit každé (i krátkodobé) opuštění určeného místa pobytu, nebyly malé kolektivy řádových sester jako v Rábech, ale velká řeholní komunita v nemocnici, jak vysvětluje v důvěrné zprávě za rok 1953: "Ožehavou otázkou církevní politiky na našem okrese zůstává stále v práci s řeholnicemi. Pokud se tyče Domova odpočinku, je zde situace uspokojivá a nebylo by dobré zde prováděti nějaké zásahy. Pokud se ovšem tyče KUNZ, zde mají řeholnice podstatný vliv jak na nemocné tak i personál. Tento vliv někdy zabraňuje pokrokovým směrům, kterých je zde třeba. Lehko vyvíjejí vliv, jelikož mají v rukou jednak kuchyň a za druhé ložní soupravy, což obojí jim napomáhá" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 201 Církevní záležitosti, karton 182).
V rozboru plnění plánu "Městského domova odpočinku" v Pardubicích za I. čtvrtletí 1950 je zmíněna žádost radě JNV "o přemístění školního internátu z budovy "Sociálního domova města Pardubic" ve Štrossově ul., který je nouzově umístěn v Rábech". Dále se uvádí, že ve stavebním plánu na rok 1951 bylo počítáno se stavbou nového sociálního ústavu s kapacitou 250 osob (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 265 Ústavy pro přestárlé 1950-1951, karton 229).
Dne 20. 4. 1951 schválila Rada JNV v Pardubicích záměr "do Rábů přestěhovat chlapecký internát" s tím, že "je nutno obstarat vychovatele do Rábů a rozhodnout, z čeho a kdo bude platit dopravu do internátu, a to žáků i vychovatelů" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 11 Zápisy rady JNV 4-6/1951, kniha 11, s. 145). Na následujícím jednání 4. 5. 1951 "referentka Jiroutová sděluje, že doprava do internátu v Rábech by byla tenkrát hrazena, kdyby tam byli umístěni pouze z jedné školy. Předseda Půlpán sděluje, že tuto otázku projednával u MNO a bylo slíbeno, že budou intervenovat, aby město dostalo přidělené nové autobusy. Žádost podá KNV na ústředí. Pokud se týká zajištění platu vychovatelů, poznamenává ref. Jiroutová, že vychovatele již mají a že plat nikdo nemůže zajistit" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 11 Zápisy rady JNV 4-6/1951, kniha 11, s. 165-166).
A tak pravděpodobně někdy v letech 1951-1953 se uskutečnila výměna, kdy se "Sociální domov města Pardubic" vrátil z Rábů do Pardubic a jeho místo v Lovčím zámečku obsadil školní internát, jak prozrazuje služební záznam KNV v Pardubicích ze dne 23. 11. 1953 (viz Národní archiv Praha, fond SPS Praha, inv. č. 6084):
