#28. Domov důchodců


V Domovní knize pro přihlášky a odhlášky ubytovaných osob v č. p. 38 obce Ráby se už u prvních 8 záznamů v kapitole "Domov důchodců" objevuje neformálně zapisovaný červený symbol, označující příslušnost osoby k církevnímu řádu. Ačkoliv u všech přihlášených osob jsou uvedeny kompletní osobní údaje, uvádíme pouze jejich jména křestní nebo řádová, pokud jsou k občanským jménům připsána, a v závorce rok narození.

Jako první byly k trvalému pobytu dne 27. 9. 1955 přihlášeny řádové sestry Ladislava (1923) od 27. 9. 1955 do ???, Daria (1907) od 27. 9. 1955 do 13. 9. 1965, Roberta (1914) od 27. 9. 1955 do 27. 11. 1970, Školastika (1917) od 27. 9. 1955 do 22. 6. 1965, Klimenta (1920) od 27. 9. 1955 do 14. 9. 1964, Kalista (1928) od 27. 9. 1955 do 28. 11. 1961, Krestencia (1899) od 27. 9. 1955 do 8. 7. 1965 a Razima (1912) od 27. 9. 1955 do ???. Následovaly přihlášky desítky seniorů, až k nim přibyl zřejmě kněz Václav (1893) od 20. 9. 1956 do 11. 3. 1970, když v ÚSP zemřel, dále 2 senioři a po nich sestra Kasiána (1921) od 31. 10. 1956 do ???. Po nich Domov důchodců přihlásil k pobytu 117 seniorů, dne 30. 11. 1961 sestru Ludmilu (1920) do 14. 9. 1969, pak od 8. 12. 1961 celkem 7 seniorů, poté sestru Kláru (1907) od 31. 3. 1962 do ???, pak tři seniory a dne 2. 5. 1962 sestru Helenu (1923) do 10. 4. 1969. Po dalších 24 seniorech zapsali sestru Vigilii (1929) od 16. 10. 1963 do 3. 6. 1965, 4 seniory a nakonec sestru Zdenu (1930) od 6. 3. 1964 do 14. 9. 1969 (viz Okresní státní archiv Pardubice, složka MNV Ráby, kniha 22, s. 75-125). V průběhu deset let se v Domově důchodců v Rábech se přihlásilo k pobytu celkem 245 osob, z nichž bylo jenom 15 řeholníků: kněz Václav a 14 řádových sester. Kromě sestry Kalisty (1928), která 28. 11. 1961 odešla do Niměřic v okrese Mladá Boleslav, všichni řeholníci zůstali i v následujícím období Ústavu sociální péče (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 22 Domovní kniha 1953-1970, evid. kn22, ukl. č. 7). Tato kniha ovšem nepokrývá celé období ÚSP v Rábech, které trvalo až do konce července 2000.

Rok 1957, kdy Lovčí zámeček sloužil jako Domov důchodců s pečujícím personálem řádových sester a kdy se novým prezidentem stal Antonín Novotný, jakožto zastánce radikální politiky, a rok který přinesl poslední dozvuky protikomunistické revoluce v Maďarsku, se stal dalším mezníkem ve vývoji vztahu církve se státem. Tím, že se revoluční nálady Československu vyhnuly, si strana odůvodnila svůj správný postup a náboženskou politiku ještě přiostřila. 21. 5. 1957 pak přijalo vedení ÚV KSČ nové zásady církevní politiky, přičemž veliký důraz byl kladen na výchovu dětí a mládeže, zejména pak na ateistickou výchovu. Byly započaty procesy s tzv. „reakčními kněžími“ a zároveň se režim zaměřil i na řehole. Již v roce 1958 proběhlo několik procesů s řeholemi „lazaristů“ a „vincentek“, jakožto odplata za jejich kritický postoj vůči ateistické politice (viz Marcela Němcová: Životní příběhy řádových sester pracujících v ústavech sociální péče před rokem 1989. Univerzita Karlova, Praha 2012, s. 19).

Luděk Šorm


Pokud máte jakékoliv náměty, připomínky, fotografie, vzpomínky nebo jiné archivní materiály k textu připravované publikace, prosíme, kontaktuje nás na níže uvedené adrese. Děkujeme.

KRÁLOVSTVÍ PERNÍKU, z. s.
V Perníkové chaloupce č. p. 38
533 52 Ráby u Pardubic
Czech Republic
spravce@kralovstvi.cz
(+420) 602 413 134